close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Gŵyl y Tarddiad

4. července 2019 v 11:38 |  Events

• Gŵyl y Tarddiad - Festival Původu •


V sedmém měsíci a jeho prvním dni Venus.
To je pravidelný čas pro zahájení oslav na počest vzniku Enaid y cawr.

Většina dobrodruhů se v tento čas vrací do města Rhaeadr, aby mohli společně se všemi oslavit tento festival. Nejsou to však jen dobrodruzi, kteří přicházejí do města. Šlechta ze vzdalených koutů království Tawl i obyčejní lidé z okolí. Někteří si touží užít jednu z největších slavností. Další zase chtějí spatřit hrdinu svého srdce a existují i tací, kteří z řad dobrodruhů budou; při trvání festivalu; vybírat své nové zaměstnance.

V průběhu festivalu je možné po celé severní části provincie Glawdur nalézt nespočet menších stánků, divadelních jevišť i táborů lidu, či dobrodruhů. Ohňostroje, jídlo, zpěv, tanec, pití v hojnosti stejné jako objem dračí řeky. To vše a mnohem více je zde možné najít.


Calon y Ddraig - Srdce dračí.
První den festivalu se zaměřuje na vzpomínky. V tomhle dni se často vyžívají bardi, kejklíři i divadelní herci, kteří vypráví, či pějí příběhy o starých časech. O hrdinech a jejich úkolech. O nešťastných i úsměvných chvílích. O lásce i smrti.
S přicházející nocí však přichází na řadu i memento, kterým jsou vodní lampiony. Tato tradice vznikla u dobrodruhů, kteří za každého padlého společníka po dračí řece vypustili lampion. Velmi brzy se k nim přidali i lidé, kteří chtěli dát čest hrdinům, jež padli při záchraně ostatních. Díky tomu ona chvíle dostala název Calon y Ddraig. Dračí řeka v tu chvíli ožije nespočtem světel, které v podstatě oživí ohnivé srdce draka, které plameny lampionů odevzdá v podsvětí těm, kterým jsou určeny.

Diwrnod dymunol - Den přání.
Ve druhém dni festivalu jsou vítání noví dobrodruzi, jež se za uplynulý rok přidali k cechu. Každý z nich má možnost najít si hrdinu, ke kterému vzhlíží a předložit mu své přání, které mu s nejvyšší pravděpodobností bude splněno. Mohou si přát v podstatě cokoli, neboť tradice velí starším hrdinům, aby jeho, či její přání vyplnili. Mladší hrdinové však tato přání využívají spíše k nekalým žertům. Kupříkladu sám cechmistr jedním rokem po dobu dvou hodin chodil po festivalu po čtyřech a choval se jako pes. Naléhal totiž na mladého mága s temnou minulostí, aby mu pověděl své přání.

Mwgwd a golau - Den masek a světel.
Poslední den festivalu se koná velký maškarní průvod, kdy se všichni zahalí do kostýmu všelijakých stvoření. Tento den je také dnem rovnosti mezi všemi. Je jedno jestli je osoba z řad šlechty, či obyčejný rolník. V tento den tyto pravidla nefungují. Klaní se každý každému.
V předvečer tohoto dne většina pyšné šlechty odjíždí, neboť dle jejich slov nemají mnoho času. Mnozí však chápou pravý důvod tohoto jednání.
S příchodem soumraku tohoto posledního dne, krom hvězd zemi ozáří i pestrobarevný ohňostroj ohlašující konec festivalu. Světla na pozadí hvězd však přinášejí i poselství do nového počínání všech. Poselství, jež nese označení "Golau yn y tywyllwch" - "Světlo v temnotě," neboť i v té nejtemnější chvíli lze nalézt světlo.

* * *

Zahájení eventu: 5/7/19
Ukončení eventu: 7/7/19
Místo konání: Město Rhaeadr a jeho okolí.
 

Siorys

4. července 2019 v 10:54 |  Characters

• Siorys •



Nick: RickyNovember


Jméno: Siorys


Alias: Zatím nemá, vzhledem k tomu, že ho zná jen málokdo.


Věk: 20


Rasa: Člověk


Povolání: Bylinkář, ale rád by se stal dobrodruhem.


Třída: Bylinkář



Schopnosti
XXX


Něco o:
Kap. Kap. Se třetí kapkou, která se mu roztříštila o čelo otevřel unavené a krví podlité oči. Jen matně si uvědomoval, že leží na chladné dřevěné podlaze, jelikož celé tělo měl ztuhlé a celé rozbolavěné. S bolestným zasténáním pozvedl hlavu o několik centimetrů při pokusu se alespoň posadit, než opět s nepříjemným bouchnutím dopadla zpět a on opět omdlel. Neměl absolutně tušení, jak dlouho byl mimo. Výkřiky, strach, panika a neuvěřitelná bolest. S výkřikem se prudce posadil, zalitý od hlavy až k patě ledovým potem. Hrudník se mu mocně zdvíhal a srdce bušilo tak zběsile, jako by mělo každou chvíli vystřelit z jeho těla. Chvíli trvalo, než se dokázal uklidnit a konečně se rozhlédnout kolem sebe. Avšak zůstal jako opařený. Nebyl doma, nebyl v cele a jak se zdálo po smrti taky nebyl, jelikož bolest jeho těla nijak moc neustoupila. Vypadalo to jako by byl pod zemí. Všude hlína a tu a tam nějaká vzpěra nebo trám, který zjevně měl zajistit stabilitu této, co to vlastně bylo. Nejspíš úkryt. To bylo jediné slovo které jej napadlo. Dlaní se zapřel o až překvapivě teplou hlínu a velmi pomalu a opatrně se postavil na nohy. Místnost spoře osvětlovalo několik velkých svící, které mohli ještě při dobré vůli ještě nějaký ten den hořet a tak se rozhodl prozkoumat, jak je na tom jeho tělo. Jeho pohled sklouzl na roztrženou halenu. V hlavě mu probleskla vzpomínka, na kterou si vzpomínal jako první. Oči zvlhly a po jeho tvářích začaly kanout slzy. Teprve teď mu došlo, že je na světě úplně sám. Víčka padla dolů a jemu se před očima ztvárnil celý výjev.
Venku bylo krásně. Otec s matkou se připravovali na příjezd otcova bratra a jeho ženy. Z kuchyně se linula nádherná vůně. Nedokázal si přesně vyjevit jaká, jen si vzpomínal, že jej máma nechtěla pustit do kuchyně a musel si hrát venku. To mu vůbec nevadilo. Dvorek byl opět plný krtičinců a byla tím pádem jasná volba toho, co bude dělat. Sebral ze země klacík a začal do krtičáku koncem rýpat. ''Krtku...vylez.'' Volal na něj rozjařeně, dokud celou hromádku hlíny nerozbořil a on se mohl vydat k druhé s nadějí, že zvířátko tentokrát vyleze. Měl jen málokdy úspěch a dnes se žádná velká radost opět nekonala. Konečně dorazila návštěva. Měl radost, že opět viděl strýce a tetu, ovšem jeho největší pozornost si získal stůl plný jídla, ke kterému se rozběhl s opoznání větší radostí, než k návštěvě. Nijak velice nevnímal o čem si dospělí povídají. A proč taky ano, když mohl sníst kolik chtěl, byť jej matka upozorňovala, že mu bude po takové náloži špatně. Skrze otevřené okno se ozval zvuk kopyt, blížících se k jejich stavení. Vzpomínal si jak se otec zvedl od stolu a zamířil se podívat, kdo takhle večer k nim jede. Jen co vyhlédl ven se prudce otočil, celý bledý a vystrašený. ''Schovej Sioryse...hned'' hlas se mu třásl obavami o jejich sedmiletého syna. Máma jej okamžitě chytla za ruku. Odklopila dřevěný poklop od spíže, která byla pod domem, aby udržela chlad a vehnala Sioryse dovnitř. ''Dokud ti neřekneme, zůstaneš tady rozumíš?'' I na mámině hlase byly slyšet obavy a dokonce i strach. Netrvalo dlouho a nad jeho hlavou se ozvaly podrážděné hlasy, které postupně sílily, až na sebe jen křičeli. Do křiku se přidal lomoz nábytku a kuchyňského vybavení. Nejspíš se tam strhla rvačka. Zacpal si raději uši a tiše plakal. V tom se otevřela dvířka nad jeho hlavou a on vzhlédl. Nebyl to otec ani matka a už vůbec ne strýc či teta. Nad ním stál mladík s havraními vlasy, orlím nosem a s triumfálním úšklebkem. Natáhl se pro něj a surově jej vytáhl ven. To co Siorys uviděl jej donutilo křičet a nekonečně brečet. Celá jeho rodina byla povražděná. Otec dokonce přišel o hlavu. Muž s orlím nosem mu předložil před oči dýku, z jejíž čepele ještě odkapávala rudá krev. ''Teď jsi na řadě ty chlapečku'' zašeptal až úlisně medovým hlasem, jako by si celou tu situaci náramně užíval. ''TO BY STAČILO!'' Za jejich zády se ozval přísný a dosti podrážděný hlas. ''Chlapec za nic nemůže'' promluvil opět muž, jehož tvář zahalovala kápě a nebylo mu vidět do obličeje. ''Cože? Vyděl nás! Ví co se tady stalo. A vůbec. Mám rád čistě odvedenou práci'' ohradil se muž s orlím nosem. ''Si moc hrrr. Chlapec nepromluví, viď že ne? ''muž s kápí se sehnul přímo před něj. ''Nebude mít totiž jak mluvit'' Ještě teď si myslel, že by snad ten zahalený muž mohl být jeho spasitelem, ale vše se úplně otočilo. Prudce jej chytl za vlasy a zvrátil mu hlavu vzad. Druhou rukou, o nic jemněji, jej chytl za ústa a donutil jej je otevřít. Muž s orlím nosem se zasmál. Vsunul prsty do jeho úst, vytáhl jeho jazyk a.....tma.
Siorys váhavě otevřel ústa a opatrně do ní vsunul dva prsty. Nic. Jazyk cítil až někde na konci ústní dutiny. Ruku svěsil podél těla. Nemohl uvěřit tomu co se stalo. ''ai o eo'' Raději toho nechal. Slyšet sám sebe jak ze sebe není schopný vyloudit jediné rozumné slovo, jej uvedlo ještě do větší beznaděje, než ve které byl do teď. V slzách ulehl vedle vyhaslého malého ohniště. Netušil jak dlouho brečel, než jej pohltil bezesný spánek.
Netušil jaká je denní doba, když se probudil. Promnul si oči, které ihned sklopil směrem k žaludku, který se hlasitě dožadoval potravy. Musí něco sníst. To věděl. Jenže nevěděl kde je a jestli je jeho domov nějak blízko. Tam by se snad nějaké jídlo našlo. Zvedl se a udělal krok, než zůstal stát jako přikovaný. Tunel, který vedl z místnosti byl neprůchodný. Téměř celý jej blokovala nějaká hromada. Opatrně krůček po krůčku se k ní přibližoval. Ale když se hromada pohnula a upřela na něj své žluté oči, ucouvl a posadil se na zadek. Nebyl schopný se pohnout ani o centimetr, když se celá hromada...vlastně ne hromada, jak si záhy uvědomil, ale obří krtek vydal směrem k němu. Jeho čenich se zastavil jen pár centimetrů od něj, aby si jej očenichal. Jeho horký dech jej příjemně hřál na tváři, ale to si moc neuvědomoval, vzhledem k faktu, že krtek takové velikosti by jej rozšlápl a ani by o tom nevěděl. Jen velmi váhavě pozvedl roztřesenou ruku směrem k jeho čenichu. Opatrně se jej dotkl a když zjistil, že se krtek neodtáhl a ani mu neutrhl hlavu, začal jej drbat na nose s obrovským pocitem úlevy. Našel si nového kamaráda a dokonce takového, který mu zvládl opatřit i jídlo, jako by přesně věděl co má v danou chvíli dělat. Hned co skrovně pojedl několik bobulí se vydal ústím tunelu ven na povrch i s krtkem v zádech. S překvapením uviděl slunce uprostřed oblohy. Mohla být zhruba doba oběda. Ovšem ještě překvapenější byl, když shlédl ze stráně a na jejím konci uviděl svůj rodný domek. Mohl by si myslet, že vše byl jen ošklivý sen a doma jej čeká matka i otec. Zmýlil se. Dveře domu vysely zavěšené na jednom pantu a uvnitř bylo hrobové ticho. Těla jeho rodiny tady také nebyla. Celý se rozechvěl. Jak by tady měl žít? A jak přežít? Jak dlouho bude bavit jeho velkého chlupatého kamaráda se o něj starat? Sešel do spíže, kde jak s úlevou zjistil, zůstalo veškeré jídlo. Popadl košík a celý zbytek dne trávil nošením jídla a veškerých věcí, které si myslel, že by mohli být zapotřebí, do jeho nového ''domova''. Jeho chlupatý přítel mu musel ovšem notně pomáhat, jelikož byl stále ještě hodně unavený a kupříkladu stůl či postel zvládl dotáhnout, po několika minutovém úsilí, maximálně před dveře. Dokonce jej nechal i vozit na svém hřbetě, na který jej jednou ze svých pacek vždy vysadil. Při první jízdě byl poměrně dosti vyplašený, ale s každou další se mu tento druh přepravy líbil víc a víc. Krtkův kožich byl příjemně teplý a měkký což jej velmi překvapilo. K večeru spolu ještě natahaly dříví na zátop a než se nadál seděl u ohýnku, v ruce kus sýru, v druhé chléb, zády opřený o měkký pohodlný bok chlupáče a s myšlenkami ubírajících se na jeho zesnulou rodinu.
Čas utíkal jako voda. Den za dnem si s chlupáčem víc a víc rozuměl, byť ani jeden z nich nemohl mluvit. Smutek z něj pomaličku opadal a svět se začal zdát být opět lepším. Pravda peníze neměl, nic ještě neuměl a tak si některé věci musel z nedaleké vesničky ukrást. Nešlo o nic velkého, jen nějaké oblečení a sem tam něco k jídlu. Neměl z toho radost. Otec mu vždycky říkal, že krást je špatné, ale on neměl na vybranou. Jen jediná věc mu poslední dny nedávala spát. V jejich doupěti našel malý deníček. Číst a psát téměř neuměl, ale otec se jej to snažil naučit a jemu trvalo dlouhé měsíce, než dokázal deníček celý přečíst tak, aby mu alespoň z části porozuměl. Četl si jej téměř každý večer a postupně se jeho čtení zlepšovalo. Dokonale si jej zvládl přečíst, ale až za necelé dva roky.
Opět nastal večer, Siorys seděl opět opřený o chlupáčův bok, s deníkem v ruce a hltal jeden řádek za druhým.


Deník
Čekali jsme dlouho na početí. Měl jsem moc práce. Jako by nám bohové sami přáli, letošní zima byla mírná a sklizeň více než příznivá, než v minulých letech. Za západu slunce se mi narodil syn. Nemůžu popsat svoji radost. Byl zdravý, silný a křičel, jako by podřezali podsvinče. Ten zvuk mě drásá, ale musím to vydržet. Celá vesnice se sešla, aby nám poblahopřála. Už si ani nepamatuji, kolik jsme dostali darů. Ach ano.........bratr donesl dřevěného houpacího koníka....ten se bude ******* moc líbit. Dlouho jsem čekal před svým domem, než mě ty prokleté ženské pustili dovnitř za mou ženou a mým synem. Mor aby je vzal. Odpusť synku, odbočil jsem. ............ Prvě sem el z osla...vy- .tttto zaaas...rané děcko....děcko....děkco...dědko....fur...žřve.....szse asi prosralo. Heeeeee......---------- ....(Na konci listu je velká kaňka s obtiskem dlaně. Levý spodní roh papíru je utržený) ''Táta asi usnul'' (Proběhla ***** první myšlenka, než se zaujetím otočil na další stránku)


Drahý synku.......
Odpusť, že jsem tě vyděsil. Musel jsem pracovat dlouho do noci na poli. Ty víš jak hlína dokáže ušpinit. Zkoušel jsi to sám na rozbahněném dvorku. Byls jako prase. Asi si nepamatuješ, jaks upadl, ale tatínek taky upadl a ještě si roztrhl košili......
První krok....**** jsi udělal první krok. Tvoje maminka, moc jí to slušelo, krásné nachové šaty, kaštanové vlasy spletené do copu a úsměv, kterým by nechala roztát zmrzlé jezero, tě pustila. Volal jsem na tebe a ty ses rozešel. Capkal sis jako pán světa a došel až ke mně. Nejkrásnější metr v mém životě. Synku....jestli tohle budeš někdy číst, pamatuj si.....První krok, je ten nejdůležitější.


Krveeek. Tvoje první slovo synku. Byl to dlouhý parný den. Voda v potoku téměř vyschlá, tráva žlutá a nikde ani stopa po mraku. Čekali jsme jako na smilování na déšť. Tys běhal po dvoře a zahradě jako splašený a hledal krtka, který neúnavně ryl. U každé hromádky jsi na něj volal. Bylo to něco jako žúúú kveeeeek. Konečně ses dočkal a z jedné hromádky vykoukla jeho hlava. Nikdy nezapomenu na tvé nadšení, když jsi skočil na hromádku s tím radostným výkřikem Krveeeek.

Počasí nám absolutně nepřeje. Už si ani nepamatuju, kdy naposledy pršelo. Úroda bude letos slabá. Tato zima bude pro nás všechny nejspíš dost krušná. Zkusím sehnat ještě nějakou práci. Snad se mi podaří našetřit nějaké peníze na nákup zásob. Třeba tě máma zvládne uhlídat sama, zatím co budu pryč.

S povzdechem deník zaklapl a podrbal huňáče, který natočil obrovskou hlavu směrem k němu a sklopil hlavu. Určitě chápal co cítil. Deník tedy odložil vedle sebe a uložil se ke spánku.
Za tu dobu co se osamostatnil, se dokázal o sebe už poměrně solidně postarat a sehnat si i jistý druh obživy. Při jedné z mnoha procházek po okolní krajině a lesích se setkal s velmi milou starou paní, která v rozechvělé ruce držela košík plný různých bylin, hub, bobulí a všelijakých dalších rostlinek a kořínků, které neznal ani jménem a ani je snad nikdy neviděl. Babča byla velmi vstřícná. Chvíli jí sice trvalo než pochopila, že s ní Siorys nemůže mluvit, ale mohl jí své jméno vyrýt klacíkem do hlíny a požádal ji, jestli by mu nepověděla co to nese za byliny a k čemu slouží. Ta mu nabídla, že jí může pomáhat v jejím bylinkářském umu pomáhat a tím se postupně učit co k čemu slouží a co se z nich dá připravovat. Měl babču rád. Trávil dlouhé hodiny trpělivým nasloucháním jejího přívětivého hlasu, zatím co u ní v domečku, který se nacházel v nedaleké vesničce, sušily bylinky, drtily je, vázaly do plátěných pytlíků, či z nich připravovaly mastičky nebo odvary. Stará paní se jej nikdy nezeptala kde žije, kde má rodinu a celkově vynechávala otázky ohledně jeho osobního života, ale vždy od ní dostal za pomoc nějaké jídlo, nebo směs krásně vonících usušených bylinek, ze kterých byl výborný čaj a skvěle se po něm usínalo. Nikdo ale nemládne a babča už nezvládala tak dlouhé tůry po okolní krajině a v ten okamžik vše zbylo na Siorysovi. Ten ochotně přiložil ruku k dílu. Měl z toho svým způsobem i radost, jelikož mohl s chlupáčem trávit víc času a některé delší úseky mu usnadňoval překonávat. Sám se již několikrát pokusil sám namíchat pár mastí, ale babička dlouhou dobu nebyla úplně spokojená s jeho prací. Sem tam donesl smrtelně jedovaté býlí, ze kterého se mohl udělat silný jedovatý odvar, ale s tím nechtěla mít nic společného. I masti, které připravoval ve svém ''domově'' nebyly zatím žádný hit. Ale i bylinkářka musela uznat jak moc se snaží a ze svého prodeje mu nechávala podíl, který mu pomohl k nakoupení nezbytně nutných věcí, aby je už nemusel krást.
Nic netrvá věčně. Zub času nemilosrdně zasáhl. Siorys jako každé ráno vstoupil do světnice, kde na něj čekával horký čaj a čerstvý chléb s máslem, stejně jako stará paní. Toho rána tam chyběl jak čaj, tak chléb. Bylinkářka ležela bez hnutí v posteli. Na Sioryse opět padla chmurná nálada. Opatrně babičku zvedl a odnesl ji k okraji lesa kde ji s pomocí chlupáče pohřbil. Dopis, který ležel na stole mu odkazoval jak celý domek, tak vybavení v něm. Nikoho zřejmě neměla a za ty roky, kdy u ní pracoval si zřejmě v jejím pohledu tohle všechno zasloužil. Rozhodl se tedy v jejím odkazu pokračovat. Domek využíval jako krámek a lidé, kteří se na něj do teď dívali z patra se k němu obraceli pro pomoc. Od mastí a vývarů proti bolesti, až k obyčejným bylinkám na čaje či hojivých mastí na rány.
Jen jediná věc se nijak razantně nezměnila. Každý večer pročítal deník. Jak už byl starší došlo mu, že deník vlastně není vůbec celý. Několik posledních stránek chybělo a poslední stránka byla asi v půlce odtržená. Ano pochopil z ní, že vlastně chlupáč patřil jeho otci a naznačil v něm, že jej jako miminko jej s ním seznámil a proto si jej v první den setkání pamatoval a odtáhl jej kvůli tomu z domu, kde jej banditi, či nájemní vrazi, či kdo to vlastně byl, nechali. Ovšem znepokojivější byl fakt, že jeho otec vlastně nebyl tak úplně farmářem, ale snad nějakým dobrodruhem. Nemohl s určitostí říct, jestli tohle byla ta práce, kterou sehnal na onu tuhou zimu, kterou na prvních stránkách deníku zmiňoval, nebo jestli jím byl odjakživa. Volba je pro něj nyní jasná. Peníze vydělané mu na nějakou dobu budou stačit, krámek nějaký čas snad vydrží zavřený a on se nyní může pustit do pátrání po otcově záhadné minulosti.

Inventář
Nůž, měšec s penězi, torna ve které má uložené nějaké to oblečení, jídlo a několik nezbytných věcí nutných k bylinkaření a vaření.

Body: 50b.

* * *

Mount:
Man geni. Jméno nemá, respektive jej ani nezná a pojmenovat jej nemělo smysl, jelikož jej sám nevysloví. Tento krtek je na rozdíl do malých roztomilých krtků na čtyřech tlapách v kohoutku pět metrů vysoký a s ocasem má na délku osm metrů. Zároveň má trochu pozměněné charakteristické rysy pro krtka. Jedním z těch hlavních je ten, že vidí.












Ardalas Surroundings

27. června 2019 v 20:54 |  Map

• Ardalas Surroundings •

Okolí provincie Ardalas. Jedná se o místa, která nutně nemusejí mít rozsáhlý popisek.

Prozátím nikdo nevytvořil nějakou součást jeho okolí.
 


Lu

27. června 2019 v 20:49 |  Map

• Lú •


Lú se nachází v provincii Ardalas na břehu jezera jménem Serych, které je už od pradávna využíváno jako hlavní zdroj potravy v Provincii Mnoha Tváří. Vesnice byla založena původním kmenem LÚ podle kterého je také vesnice pojmenována. Ve vesnici najdeme pozůstatky ještě původních řemesel z té oblasti jako je právě rybolov, nebo chov dobytka.
Později přibylo i kovářství a s tím spojena výroba bojových zbraní. Seženete tu i na bohatých trzích spoustu ovoce a to nejen toho, které si tu vypěstují ale i z jihu se sem dováží druhy, které by na této půdě sotva dozrály.

Jezero Serych v překladu "HVĚZDNÉ ZRCADLO" je jedno z největších v provincii a přispívá tak bohatou nadílkou potravy nejen pro LÚ ale i pro okolí. V jezeře žije pestrá paleta rybích druhů jako je Oncorhynchus nerka neboli Losos Nerka, Oncorhynchus mykiss neboli Pstruh Duhový a v neposlení řadě i Thymallus thymallus či také Lipan Podhorní. Králem zdejších vod je Hucho taimen o kterém tu místní říkají "Vodní démon" protože se o něm traduje a někteří místní si na pár takových událostí pamatují že rybáři kteří tuto rybu chytili na návnadu už se nikdy nevrátili a zmizeli pod hladinou.Řeč je o největší lososovité rybě toho jezera a tím je Tajmen Sibiřský, též Hlavatka Sibiřská která pochází z dalekého severu kde se vyskytuje hojně ve velkých počtech.

V minulosti si sama vesnice prošla i útokem ohnivého draka ze severu který zpustošil už ne jednu vesnici. Sám útok pár přeživších byl popsán jako nečekaná záplava ohně která vtrhla do vesnice jako bouře jež ničila a spálila vše co jí stálo v cestě včetně jejích obyvatel kteří doslova uhořeli za živa. Z původní vesnice se dochovalo jen pár domů které byly pevné a ochráněné jemnou vrstvou pryskyřice kterou si místní lidé sami namíchali, ale vzhledem k tomu že nebyly touto směsí ochráněny všechny domy víc jak 80% vesnice lehlo popelem.
Ačkoli se za pomocí království vesnice Lu pomalu obnovuje, v myslích přeživších stále panuje vzpomínka na minulost.

Reiol

27. června 2019 v 20:42 |  Map

• Reiol •


Vznešené město.
Hlavní město království Tawl, kde sídlí královská rodina. Jedná se o přístavní město, jehož přístav nabývá kolosálních rozměrů. Naleznete zde to, co v každém jiném městě a mnohem více.
Z jedné strany chrání královské město hory z druhé moře a ze třetí travnaté pláně. Město tak je dobře chráněno před všemi možnými útoky, které by se případně mohly naskytnout.

Právě v tomhle městě; jak už jméno provincie, ve které se nachází, napovídá; můžete nalézt mnoho různých ras, které mezi sebou vcházejí, nebo se tak alespoň tváří. V královské městě totiž panuje zákon zvaný "Klid zbraní". Tedy pokud na veřejnosti tasíte svou zbraň - jdete automaticky do vězení. To platí jak pro obyčejný lid, tak i pro samotnou šlechtu.
Jediní, kdo mohou ve městě využívat zbraně jsou vojáci střežící jeho bezpečnost.